středa 29. listopadu 2017

Prvni tydny


Strasne dlouho jsem premyslela, jak popsat pocity z prvnich dni a tydnu po prestehovani. Z hlediska kulturniho soku, nebo zajimavych novinek toho tolik neni, jelikoz jsem v tehle casti USA uz po sedme a v podstate jsem tu stravila dohromady 4-5 mesicu. Cekala jsem tedy spis na to,  az budu mit co rict diky zazitkum. A az se tu trosku vic zabydlim, urcite prijdou zajimavejsi clanky. :)

J hodne pracuje a kdyz ma volno, je rad ze je rad. Presto se snazi, abych nesedela cely den doma a mohla si svuj zivot "house wife" alespon trosku uzit. Nechal mi tedy jedno ze svych aut a ja tak vyplnuju volny cas behem tydne cim se da. Nasla jsem si v okoli misto, ze ktereho na me na prvni pohled dychal duch Stars Hollow :D (Coz mimochodem dava smysl, protoze fiktivni mestecko SH je 30 minut od Hartford a my zhruba 45 ;))










Je to dokonce asi 30 minut pesky. Chodim sem na jogu, obcas zajdeme na veceri nebo drink a minulou sobotu jsme videli Justice League v kine, ktere je kousicek vic v levo na prvnim obrazku. Neco tak uzasnyho jsem dlouho nezazila. Je to v podstate dum jako vsechny ostatni v tehle "vesnicce", jeden malinky sal, jeste mensi lobby, vsude voni maslovy popcorn...bylo to perfektni.

Dve nedele par tydnu zpet jsme vyplinili hikovanim. Jednou zhruba pul hodiny od nas, tyden nato ale v sousednim state - New Hampshire.










Po ceste zpet jsme se stavili ve Vermontu, (treti stat v jeden den) v krasnem, nove otevrenem mikro pivovaru. 






Priste Vam napisu jak probihalo nase Dikuvzdani! ;)




sobota 4. listopadu 2017

Jak to bylo dál




Kombinací lenosti, toho že jsem si v USA zvykla, (každodenní dobrodružstvími už nepřišla tak zajímavá) a faktu, že od podzimu 2015 nemám počítač, jsem na blog úplně zanevřela. Teď se mi ale otevírá zcela nová, vzrušující, ale zároveň velmi děsivá kapitola života a já zase jednou ocitám v situaci, kde bych mohla do budoucna pomoci někomu, kdo bude procházet stejným procesem.

Než se do toho pustím, chci ale shrnout poslední dva roky svého života, protože přesně tak dlouho jsem sem nic nenapsala. Budete tak mít kompletní příběh a události do sebe doufám nějak zapadnou.

Když jsem naposledy psala o Cruise, která mi změnila život, neměla jsem ani ponětí co všechno mi setkání s jedním osudovým člověkem ještě přinese. V lednu jsem rok 2016 shrnula slovy, že to byl tím nejhorším a zároveň tím nejlepším v mém životě. A ten trend zatím pokračuje. Vezmu Vás ale pěkně na začátek, ať o nic nepřijdete.

Než jsem odjela na tuhle osudovou dovolenou, měla jsem solidní plán.  Jeikož jsem nechtěla opustit A ani Ameriku (tady je velmi důležité pochopit, že jsem v USA našla samu sebe a tu zemi miluju), rozhodla jsem se zůstat u svojí host rodiny, změnit Visa na studentská ( F1) a mimo práce ještě chodit do školy. Časem by se vidělo, jestli spolu chceme zůstat nebo ne a bla bla bla. To byl plán. Už ale víme, že od reality by nemohl být víc vzdálený.

V květnu 2015, jsem někde během cesty z Miami na Bahamy potkala člověka, kterého potkáte jen jednou za život. Nejde to vysvětlit, nejde to popsat, ale když ho potkáte, víte to. Po týdnu stráveném na lodi jsem se do Atlanty vracela s tím nejhorším pocitem bezmoci. Nevěděla jsem co bude dál, ale bylo mi jasné, že to jak jsem do teď žila, není to co chci. A že i kdybych už  J nikdy neměla nevidět, musela bych se zachovat stejně. Ukončila jsem vztah, o kterém jsme oba s odstupem času uznali, že nebyl „Meant to be“ a začala bojovat. Nikdy by to nefungovalo, kdybychom oba nebyli ochotní investovat vše co máme do toho druhého a kdybychom nebojovali každičký den. Už od začátku nás totiž dělilo 1000 mil a tří hodinový let.

Rozhodla jsem se tedy ukončit svůj au pair rok jak bylo plánováno a nějak to prostě vymyslet. Končně se tedy dostáváme k tomu, jak to semnou bylo dál po tom, co jsem opustila státy po skončení mého J1 visa.

Po pouhých dvou týdnech strávených v Čechách s rodinou jsem odletěla do Anglie, kde jsem se přidala k Niki a společně jsme dál budovaly naší Au Pair kariéru (:D). První týden jsem strávila u ní a její rodiny a pak byl čas přesunout se k té mojí. Bohužel jsem tam vydržela necelé dva týdny, než mi HM oznámila, že asi nejsme nejlepší match a poslal mě o dům dál. Nechci nikoho úplně hanit, ale ve zkratce – já jsem zastánce toho, že děti by neměly vládnout svým rodičům, dělat si co chtějí kdy chtějí a nikoho nerespektovat a s tím oni úplně nesouhlasili. Takže jsme se rozloučili. Ten den shodou náhod přiletěl do Londýna Paul (kamarád z USA) a na víkend jsem u něj měla azyl, než jsem se na další dva týdny zase přesunula k Niki. Její HM mi pomohla najít novou rodinu, kde byly věci o hodně lepší, ale bydlela jsem hodinu vlakem od Londýna, uprostřed ničeho, takže jsem byla pořád sama a to mi nedělalo úplně dobře. Jejich domek mi hodně připomínal USA, měla jsem auto…sama bych od nich neodešla. Rodinné vztahy ale nebyly úplně nejlepší a HM jsem se do té rovnice nehodila, takže jsem po pár měsících skončila i tam.

(Jednou si najdu čas  a o Anglii napíšu samostatný článek.)

Rozhodla jsem se teda, že pojedu za J a nějakou dobu spolu zůstaneme. Na turistická visa bych neměla nárok, přijela jsem tedy na ESTU a žila s ním dva měsíce. Během té doby jsme vymysleli, že se vrátím domů do Čech a zůstanu tam, dokud se do USA nepřestěhuju na dobro. Našla jsem si práci kterou jsem měla hrozně moc ráda, snažila se zabavit se jak jen to šlo, aby mi čas co nejrychleji utíkal a pravidelně, každé 2-3 měsíce J navštěvovala.

Kdyz už se ale doba doma blizila k roku, zacala to pro mě byt neskutecne dlouhe. Proto jsme v únoru začali řešit to, o čem Vám chci zase pravidelně začít psát, stejně jako když jsem se připravovala na svou první velkou cestu. Vyřizovali jsme totiž snoubenecká visa (K1) a je s tím snad ještě víc patlání než tenkrát před skoro čtyřmi lety.


P.S. Tenhle clanek jsem psala pred nekolika mesici ale nikdy se nedostala k jeho sdileni. Ted jsem ho upravila a smolim to tu na J pocitaci a ta klavesnice je uplne silena, takze se omluvam za chybejici interpunkci, ale nemam na to k veceru nervy. :D Zaroven se budu muset dostat k formatovani, ale to mi dneska taky urcite odpustite.




úterý 20. října 2015

Cruise no.3


Jak určitě většina z Vás ví, protože je to 5 měsíců stará novinka, v květnu jsme s Niki
vyrazily na plavbu. A jestliže se říká "Do třetice všeho dobrého", tak tahle dovolená
toho byla důkazem. Každá cruise na které jsem byla mi vzala dech, ale žádná tak jako
tahle. Nejen že jsem ji strávila s kamarádkou mně nejbližší, ale zároveň nám oběma
převrátila život naruby!  

V sobotu 16. května, zhruba ve 4 ráno nás Irina odvezla na letiště a naše nadšení, které
se stupňovalo 84 dní - od doby co jsme dovolenou koupily se jen těžko dalo kontrolovat.
V době kdy jsme přistály na letišti v Miami jsme už nemyslely na nic jiného, než iced
tropical drink a lehárko na palubě.



Hned co jsme si uložily věci do kajuty, která byla tentokrát v druhém "patře" jsme
udělaly pro mě už typickou Miami fotku a šly se opalovat..což nám myslím vydřželo
 asi 15 minut, protože v tom horku se to nedalo! :D





První zastávkou naší plavby byl Half Moon Cay. Ostrov na kterém jsem byla
už minulý rok, ale upřímně si nedokážu představit místo kam bych se vracela
raději. Pořád je tam stejně krásně! <3





Ten samý večer jsme strávili věčnost na parketu během první deck party
a na fotkách je myslím dokonale vidět, že to bylo celkem náročný! :D





A pak nás, jako každou noc, čekal noční klub White Heat ze kterého bohužel
nemam jedinou publikovatelnou fotku!

Když jsme zakotvili u pobřeží ostrova St. Thomas, spadající pod U.S Virgin Islands,
bylo celkem zataženo, lehce pršelo a moc jsme nevěřily že si pláž vůbec užijeme...
když ale máte na ostrově jen pár hodin, byla by škoda to aspoň nezkusit. Taxík nás
odvezl na malou plážičku cca 5 minut cesty a i když to rozhodně nebylo to nejhezčí
místo co jsem kdy viděla, tak...co si budeme nalhávat, pořád je to Karibik! Dokonce
i sluníčko chvíli svítilo.







.
:D


Nejvíc jsem se určitě těšila na zastávku v Puerto Rico a jak už to tak bývá,
ukázala se jako náš nejmarnější stop vůbec! :D Kluci ani nevylezli z lodi, ale my
zaťaly zuby a s kocovinou, nevyspalý, puchýřů tolik že jsem sotva chodila, v dešti
a dusnu..:D jsme se vydaly na lov suvenýrů, rumu a fotek samozřejmě.





Tady jsou 2 lepší fotky ze San Juan, části kde jsme se pohybovaly :) Nejsou moje



Co se těch fotek týče, nikdy jsem se nefotila tolik jako s Niki :D







Poslední ostrov Grand Turk jsem si dala taky podruhé, ale tentokrát úplně jinak.
Namísto válení na pláži a excurse jako minule s Denčou, jsme celou dobu popíjeli
v MargaritaVille, obřím bazénu s barem a nemohlo nám být líp. Long Islandy, Margaritas,
Jello shots, Kokosovej rum... :D



Poslední den jsme strávili na moři a psychicky se připravovali na návrat do reality,
který je po týdnu v ráji vždy horror. Tentokrát jsem celou plavbu shrnula do jednoho
článku, protože i když bych o ní mohla mluvit do nekonečna, spoustu věcí nechci
hlásat veřejně.

Rozhodly jsme se s Niki, že to určitě nebylo naposledy a plavba číslo 4 mě tak
rozhodně nemine. A vy, pokud máte šanci se ať už s Carnival, nebo jakoukoliv
jinou společností plavit po tropických ostrovech, určitě neváhejte! Byly to moje
definitivně nejlepší dovolené!

Mějte se krásně!


pátek 13. března 2015

Silvestr v Panama City Beach


Um...jak dlouho je to od posledniho clanku? A jak douho je to od Silvestra?
No kazdopadne jsem si pujcila stary pocitac a odhodlala se sepsat Vam, jak skvely to bylo. Delam to i proto, ze by se v budoucnu mohlo naskytnou vic veci o kterejch mluvit, a mohly by nekomu kdo bude tenle blog cist pomoc. Ale nebudeme predbihat. Musim rict ze se mi zas tak moc nic psat nechce, tak necekejte zazraky. :D

Ve stredu rano [31.12] jsme ja, Niki a Irina vyrazily smer Florida. Jelikoz je Panama City Beach na severu, cesta trvala jen cca 5-6 hodin. Uz si to presne nepamatuju, ale kazdopadne to bylo moje nejdelsi rizeni vubec. Ale uteklo to celkem rychle. Samozrejme 95% casu jedes po dalnici. Boze to je strasny nez najdu vechny mozny tlacitla na tyhle klavesnici - pokud je vubec najdu.


Jelikoz jsme po ceste vjely do jinyho casovyho pasma, dorazily jsme zhruba ve 2 odpoledne a s hotelem na plazi tu nebyla jina moznost nez zahodit tasky a jit se pokochat oceanem. To me asi nikdy neprestane bavit a fascinovat. V kteroukoliv deni dobu, at je jakekoli pocasi, divat se z plaze na tu nekonecnou vodu je proste uzasny.





K veceru zacaly pripravy, popijeni, nejaky skypy s domovem a kamaradama a na 11 jsme nasedaly do taxiku smer Club La Vela. Byla jsem celkem prijemne prekvapena. Bylo to fajn. Spousta lidi, 3 ruzny casti s ruznou hudbou, ale vetsinu casu jsme stravily  v Rockovym clubu s zivou kapelou. Jmenujou se "Crashing Broadway" kdyby se nekdo chtel podivat.





Novorocni pusu jsem uprostred R&B parketu dostala od Niki a Iriny, protoze A. jsem nechala v Atlante a vyrazila na damskou jizdu :D Ale stezovat si nemuzu, fakt jsme si to uzily neskutecne!
Kolem 2 rano uz byla Niki na stage s kapelou a predvedla neskutecnou show :D Rada bych zverejnila video, ale myslim ze by me zabila :D

Po vyspani kocoviny jsme sly na plaz, sedely, povidaly si, delaly plany na rok 2015...vecer pak vyrazily na uuuuzasnou veceri do skvely restaurace a trosku se projit a prohlidnout par suvenyr shopu. :)




V patek rano jsme se zabalily, ja si vydupala ze se chci jit podivat na Wonderworks a jelo se domu. Cely vikend jsem pak jeste mela volno, takze jsem se z vyletu vzpamatovavala az do nedele. :D 

A umrel mi muj milovanej cup :((((

U hotelu



Nasla sem vam fotku kde je videt lip